Začněte registrací do systému, ta Vám přinese základní slevu 5% téměř na celý sortiment (výjimky jsou označené). Na řadu položek pak uplatníte slevy ještě vyšší. Být registrovaným zákazníkem se Vám vyplatí nejen když chcete nakupovat opakovaně!
Výběr a stavba skleníku nemusí být složitý projekt, pokud znáte základní principy a zvolíte správné materiály. Jedním z klíčových rozhodnutí je volba mezi klasickým sklem a moderním polykarbonátem, stejně jako volba stabilního kotvení, které zajistí, že váš skleník odolá i silnému větru.
Skleník by měl stát na co nejslunnějším místě, ideálně tam, kam dopadá přímé slunce 6–8 hodin denně.
Rovina: Skleník by měl stát na rovné ploše.
Vlhkost a mráz: Nevhodná jsou místa v dolících nebo na severní straně domu, kde hrozí nadměrné vlhko, plísně a v zimě mrazové kapsy. Skleníky není vhodné stavět na písčitých a podmáčených půdách.
Důležité: Skleník se nesmí nikdy nechat volně položený na zemi bez ukotvení.
2) Legislativa
Kategorie stavby: Běžný skleník do 40 m² zastavěné plochy a 5 m výšky spadá do kategorie drobných staveb. Tyto stavby nevyžadují stavební povolení ani ohlášení a nekolaudují se.
Pozor: Klíčovou podmínkou pro režim „bez povolení“ je umístění skleníku minimálně 2 metry od hranice pozemku.
Kdy je nutné stavební povolení?
Stačí splnit jedinou z těchto podmínek a skleník musíte ohlásit úřadům:
Zastavěná plocha
Větší než 40 m²
Výška skleníku
Přes 5 metrů
Vzdálenost od plotu
Menší než 2 metry
Všechny odpovědi jsou NE?Gratulujeme, můžete stavět zcela bez ohlášení!
3) Konstrukce
Skleněný skleník
Skleněný skleník vyniká svou neomezenou životností a tradičním vzhledem, jeho hlavní nevýhodou je však vysoká křehkost a horší izolační vlastnosti.
PROČ ZVOLIT SKLO? (VÝHODY)
1. Maximální životnost: Sklo nestárne a nemění vlastnosti. Pokud se nerozbije mechanicky, vydrží desítky let stále stejné.
2. Estetika: Nabízí tradiční "křišťálový" vzhled a průhlednost, která je ozdobou každé zahrady.
3. Propustnost světla: Poskytuje rostlinám maximum přímého slunečního záření, což je ideální pro brzké jarní pěstování.
4. Snadná údržba: Povrch se neškrábe a snadno se čistí od řas, prachu i mechů pomocí běžných prostředků.
MOŽNÁ RIZIKA A ÚSKALÍ
1. Mechanická křehkost: Padající větve, kroupy nebo kamínek od sekačky mohou tabuli snadno vysklít.
2. Čočkový efekt: Drobné vady v čirém skle fungují jako lupy a mohou nevratně popálit listy rostlin (řešením je sklo Helios).
3. Špatná izolace: Sklo neudrží teplo. V létě se skleník přehřívá, v zimě naopak okamžitě vychladne.
4. Vysoká hmotnost: Vyžaduje velmi robustní konstrukci a pevnou betonovou podezdívku v nezámrzné hloubce.
Polykarbonátový skleník
Polykarbonát nabízí špičkové tepelně-izolační vlastnosti a vysokou odolnost proti nárazům, negativem však může být postupná UV degradace u méně kvalitních desek.
PROČ ZVOLIT POLYKARBONÁT? (VÝHODY)
1. Perfektní izolace: Dutinkové desky skvěle drží teplo. Můžete sázet dříve na jaře a končit později na podzim.
2. Bezpečný rozptyl světla: Polykarbonát láme světlo (difuze), takže svítí na rostliny ze všech stran a nehrozí popálení listů.
3. Odolnost: Materiál je pružný a prakticky nerozbitný krupobitím ani běžnými nárazy dětí či nářadí.
4. Snadná manipulace: Díky nízké hmotnosti je montáž i doprava výrazně jednodušší a levnější.
MOŽNÁ RIZIKA A ÚSKALÍ
1. UV degradace: Nekvalitní levné desky bez UV ochrany časem žloutnou a křehnou. Volte pouze prověřené značky.
2. Ekologie: Není biologicky odbouratelný. Po cca 20 letech patří do sběrného dvora, nesmí se pálit (uvolňuje toxiny).
3. Citlivost na vítr: Desky jsou lehké, proto je nutné skleník ukotvit opravdu důkladně, aby jej neodnesla bouřka.
4. Mýtus o radioaktivitě: Je to lež. Kvalitní polykarbonát je zdravotně nezávadný a bezpečný pro pěstování potravin.
Hliník vs. Ocel
Hliník: Lehký materiál s vysokou nosností a špičkovou odolností vůči korozi. Vyžaduje však velmi pečlivé ukotvení kvůli vyšší náchylnosti na povětrnostní podmínky. Ocel: Robustní a stabilní volba. S pozinkovaným povrchem odolá korozi 15 i více let. Ocel umožňuje stavbu obloukových střech, které lépe zvládají vítr i sníh.
Sedlová vs. oblouková střecha
Sedlová střecha: Klasika, kde jsou tabule osazeny do rámů. Výhodou je snadná manipulace a blesková výměna konkrétní poškozené tabule. Oblouková střecha: Doména polykarbonátu. Aerodynamicky odolnější vůči větru, sníh po stěnách snáze sjíždí dolů, což snižuje zátěž konstrukce.
Pevné ukotvení skleníku je zásadní pro jeho dlouhou životnost a stabilitu. V zimním období dochází ke změnám objemu půdy vlivem mrazu a vlhkosti. Pokud není skleník založen v nezámrzné hloubce nebo na dostatečně stabilním základě, může se konstrukce postupně deformovat.
Jaký máte typ půdy?
Písek
Nestabilní půda
Nutná betonová podezdívka
Jíl
Zadržuje vodu a mráz
Vhodné patky nebo zemní vruty
Skála / Kameny
Tvrdý podklad
Podezdívka nebo vrtané kotvy
Hlína
Standardní půda
Zemní vruty nebo T-kotvy
a) Betonová podezdívka
Betonová podezdívka je nezbytným základem pro skleněné skleníky. U polykarbonátových modelů jde o volitelné, ale velmi stabilní řešení.
Hloubka základů: Doporučuje se zakládat do nezámrzné hloubky přibližně 80–100 cm, aby mráz nezvedal konstrukci a nedocházelo k deformaci rámu nebo praskání skla.
Pozor na vstup do skleníku: Podezdívka by měla být v místě dveří přerušena nebo snížena, aby spodní lišta dveří zůstala v úrovni terénu a byl zachován pohodlný přístup například s kolečkem. Podezdívka navíc chrání skleník před podhrabáním hlodavci a omezuje přenos zemní vlhkosti do konstrukce.
Co je to podezdívka a k čemu slouží?
Podezdívka je pevný základ pod rámem skleníku, budovaný nejčastěji ze stavebních materiálů. Konstrukce skleníku se na ni následně upevňuje pomocí hmoždinek, šroubů a profilů. Jde o alternativní řešení k instalaci skleníku přímo do země pomocí kotvících patek, které se pouze zakopávají.
Základní typy podezdívek
Srovnaná s terénem (nízká): Tvoří pouze obvodové základy v úrovni země. Skleník pro ni nepotřebuje žádnou specifickou úpravu rámu.
Vyvýšená: Tyčí se nad okolní terén (např. 20, 40 nebo i 60 cm). Pro tento typ ovšem musí mít skleník už z výroby speciálně uzpůsobený rám – musí mít tzv. zapuštěné dveře, aby se dalo do skleníku vstupovat z přirozené úrovně okolního terénu.
Ve svahu: Na šikmém pozemku umí podezdívka vyrovnat terén – na jedné straně bude vyvýšená, na druhé pak srovnaná se zemí.
Důležité pravidlo: Ať už zvolíte jakýkoliv typ, podezdívka musí vždy sahat do nezámrzné hloubky (cca 80 cm u hlinitopísčité půdy, zhruba 1 m u jílovité). Zamezí se tak jejímu pohybu vlivem promrzání půdy, což chrání skleník před poškozením.
Proč kopat až do nezámrzné hloubky (klikněte pro zvětšení)
Kdy je podezdívka nezbytně nutná?
U těžkých, drahých a kvalitních skleníků (zejména těch, které mají výplň z klasického skla). Pevný podklad brání pnutí konstrukce a kroucení rámu, kvůli kterému by skleněné tabule mohly popraskat.
Na svažitém pozemku, kde nechcete nebo nemůžete odbagrovat zeminu pro vytvoření roviny.
U specifických modelů skleníků, u kterých s podezdívkou přímo počítá výrobce a nelze je ukotvit žádným alternativním způsobem.
Kdy je stavba podezdívky naopak zbytečná (či nevhodná)?
U neuzpůsobených skleníků: Pokud na vyvýšenou podezdívku usadíte standardní skleník bez zapuštěných dveří, stane se z něj nepřístupný "mrakodrap", kdy práh dveří budete mít třeba 60 cm nad zemí.
Pro nejlevnější skleníky (paradox ceny): Stavět velmi drahou a nezničitelnou betonovou podezdívku pod nejlevnější polykarbonátový skleník nedává smysl. Zednické práce v takovém případě snadno převýší cenu samotného skleníku. Je lepší investovat do kvalitnějšího modelu s kotvením pomocí patek.
Postup stavby betonové podezdívky krok za krokem
1. Výběr místa a příprava výkopu: Nejprve vyberte rovné a slunné místo, které není vystaveno silnému větru, a ideálně jej orientujte delší stranou ve směru východ-západ pro maximální zisk slunečního záření. Kolem plánované podezdívky ponechte volný manipulační prostor o šířce minimálně 0,5 až 1 metr, který využijete při montáži a údržbě. Před kopáním se ujistěte, že v zemi nevedou žádné skryté kabely nebo trubky. Výkop by měl sahat do takzvané nezámrzné hloubky (obvykle 80 až 140 cm). Na dno výkopu se doporučuje nasypat drenážní vrstvu štěrku (frakce 16–32 mm) o tloušťce minimálně 15 cm.
2. Volba typu podezdívky a betonáž: Máte na výběr ze dvou hlavních řešení:
Betonové pasy: Tvoří souvislé betonové pruhy budované po obvodu skleníku. Beton se lije přímo do výkopu s dřevěným bedněním (šířka pasu bývá 30–40 cm).
Ztracené bednění: Velmi oblíbená metoda využívající duté betonové tvárnice (např. 50×20×25 cm), které se vyskládají nasucho a vylijí betonem. Ideální pro vyvýšené konstrukce.
Ukázka betonové podezdívky (klikněte pro zvětšení)
Při betonáži se používá beton třídy C16/20 nebo C20/25. Základ je nutné zpevnit ocelovou výztuží (roxory o průměru 10 mm). Nezapomeňte připravit prostupy pro vodu či elektřinu ještě před samotnou betonáží!
3. Zajištění přesné geometrie: Aby bylo možné skleník správně smontovat, musí být podezdívka naprosto vodorovná a mít striktně pravoúhlý tvar (ověřte změřením obou úhlopříček, které musí být na milimetr stejně dlouhé). Horní plocha musí být dokonale vyhlazená; jakékoliv hrboly by mohly způsobit pnutí konstrukce a prasknutí skel. Odborníci doporučují vytvořit na horní hraně lehký spád (cca 1 %) směrem ven, aby dešťová voda odtékala pryč.
Důležité u dveří: Pokud má skleník pod dveřmi pojezdovou nebo spojovací lištu, musí být horní hrana podezdívky v místě dveří na úrovni okolního terénu, aby lišta nepřekážela vstupu. U vyvýšené podezdívky musíte vstupní otvor zcela vynechat.
4. Separační vrstva a příprava na kotvení: Před usazením konstrukce musí být beton finálně vytvrzený. Mezi kovový rám a beton je nutné umístit izolační a separační vrstvu (např. asfaltový pás nebo nopovou fólii), aby se zabránilo vzlínání vlhkosti a chemické korozi rámu. Pokud se skleník dodává bez plechové základny, kotví se přímo jeho spodní lišta pomocí naplocho položené impregnované dřevěné latě (např. 30 x 20 mm). K samotnému upevnění se používají natloukací hmoždinky, šrouby do betonu nebo chemické kotvy.
Hlavní výhody
Stabilita a ochrana: Vytváří dokonale rovný a solidní podklad, prodlužuje životnost.
Vyvýšené záhony: Získáte možnost pracovat ve výšce 60–80 cm, což šetří záda.
Ochrana před škůdci: Lze snadno odizolovat geotextilií a králičím pletivem (proti hlodavcům).
Rizika a nevýhody
Ztráta mobility: Betonový základ zůstává na místě napořád, jeho odstranění je náročné.
Finanční a časová zátěž: Vyžaduje další výdaje, fyzicky namáhavé výkopy a čas na ztvrdnutí betonu.
b) Kotvení přímo do země
Tento způsob kotvení se nejčastěji používá u obloukových polykarbonátových skleníků. T-kotvy: Konstrukce je vybavena ocelovými profily ve tvaru obráceného písmene „T". Ty se usazují do připravené rýhy hluboké přibližně 30–35 cm nebo do jednotlivých otvorů v zemi. Po osazení se prostor zasype a zemina se důkladně zhutní.
Betonové patky: Pro vyšší stabilitu lze kotvy zafixovat do menších betonových patek, což výrazně zvyšuje odolnost konstrukce proti větru.
Co je T-kotva a jak funguje
T-kotva je kotevní prvek vyrobený obvykle z pozinkované oceli, který se skládá z vertikálního dříku (ten se připevňuje ke spodnímu profilu skleníku) a horizontální příčné lišty na jeho spodním konci. Tato spodní lišta funguje jako pasivní kotevní prvek – využívá hmotnost udusané zeminy nad sebou a její vnitřní tření k tomu, aby skleník udržela pevně v zemi a zabránila jeho vytržení při silném větru.
Postup kotvení pomocí T-kotev
Instalace vyžaduje systematický přístup, protože na přesnosti závisí stabilita a správné fungování oken a dveří.
1. Vyměření a vyrovnání terénu: Terén musí být absolutně rovný. Jakákoliv odchylka způsobí křížení rámu a problémy s polykarbonátovými deskami či dveřmi. Pomocí provázku a metru si vytyčte přesný obdélník půdorysu. Pravoúhlost si ověřte změřením obou úhlopříček – musí být navlas stejně dlouhé.
2. Výkopové práce:
Klasická metoda (zakopání do rýhy): Tento postup je standardní pro většinu běžných půd (např. soudržné hlinité půdy). Po obvodu vyznačeného půdorysu vykopejte rýhu (rygol) na šířku lopaty do hloubka zhruba 30 až 35 cm. Pokud je dno rýhy příliš kypré, předem ho mírně zhutněte.
Bodové zabetonování: Tato metoda se důrazně doporučuje ve větrných oblastech nebo v případě lehkých a písčitých půd. Místo souvislé rýhy vykopejte otvory pro každou kotvu (např. 40x40x30 cm nebo kulaté o průměru 35 cm a hloubce 20–25 cm).
3. Montáž kotev k rámu: T-kotvy připevněte pevně ke spodnímu základovému rámu nebo omega profilům skleníku, zpravidla pomocí dodaných M5 šroubů s maticemi nebo samořezných šroubů.
4. Usazení a nivelace konstrukce: Smontovaný základový rám i s připevněnými kotvami vložte do vykopané rýhy (nebo připravených otvorů). Pomocí vodováhy konstrukci dokonale vyrovnejte. Pro zafixování správné výšky můžete pod horizontální část T-kotev podložit kameny nebo betonové dlaždice.
5. Zásyp a hutnění (Klíčový krok):
Při zasypávání zeminou: Zeminu do rýhy vracejte postupně po vrstvách. Každou vrstvu velmi pečlivě udusejte (zhutněte). Tím zmenšíte póry v půdě a zvýšíte její smykovou pevnost. Mezera mezi základovým rámem a terénem musí být zcela vyplněna zeminou, aby skleníkem nepodfukovalo a nelezli pod ním škůdci.
Při zabetonování: Do otvorů nalijte beton (ideálně pytlovaný rychletvrdnoucí). Lze využít i PVC rouru o průměru 100 mm a délce 40 cm jako ztracené bednění, do kterého beton nalijete a kotvu v něm zafixujete. Nechte beton dostatečně vyzrát.
Důležitá upozornění a tipy pro údržbu
Odvodnění: Voda stékající ze střechy se koncentruje přímo u kotev. Aby nedošlo k lokálnímu podmáčení a snížení únosnosti půdy (či k nadměrné korozi kotev), je dobré zvážit odvodnění okolí například pomocí štěrkového lože a geotextilie.
Kontrola kotev: Zvláště po zimě (vlivem střídání mrazu a tání) se doporučuje kontrolovat, zda nedošlo k uvolnění půdy kolem kotev, nebo k pohybu konstrukce směrem vzhůru.
Zavírání oken: Aby kotvy skleník v zemi udržely, je naprosto nezbytné před hlášenou bouřkou či silným větrem pečlivě zavřít všechny dveře a okna. Otevřený skleník totiž funguje aerodynamicky jako křídlo, nasaje vzduch a vzniklý přetlak může kotvy ze země vytrhnout.
Výhody T-kotev
Ekonomická úspora: Často jsou součástí balení, bez dodatečných nákladů.
Absence betonování: Vyhnete se pracnému budování masivních základů.
Ekologičnost a flexibilita: Snadná demontáž bez zbytků betonu, možnost korekce polohy při zasypávání.
Ideální pro polykarbonát: Perfektně dimenzované pro lehké skleníky.
Nevýhody T-kotev
Fyzicky náročnější příprava: Vyžadují kopání rygolu po celém obvodu.
Závislost na typu půdy: V sypkých půdách mají nižší stabilitu (nutno betonovat).
Nutnost důkladného hutnění: Pracné, ale nezbytné pro správnou funkci.
Nevhodnost pro sklo: Neudrží těžké skleněné skleníky.
c) Zemní vruty
Zemní vruty představují moderní alternativu k betonovým základům. Zemní vruty se pomocí speciálního nástroje zašroubují do země, čímž zároveň zhutní okolní půdu a vytvoří stabilní kotevní bod pro základový rám skleníku. Výhodou je rychlá instalace bez nutnosti betonování. Nevýhodou je omezené použití – vruty nejsou vhodné do kamenitého terénu ani do velmi podmáčené nebo bažinaté půdy.
Tato metoda je ideální především pro lehčí a středně těžké polykarbonátové skleníky (např. do velikosti cca 6 m²), ale při použití správných vrutů ji lze využít i pro těžší stavby. Zde jsou specifické informace a postupy pro ukotvení skleníku na zemní vruty:
1. Jaké zemní vruty pro skleník zvolit
Pro lehké polykarbonátové skleníky: Postačí vruty o délce 550–650 mm (průměr dříku 60–68 mm). Nosnost cca 200–350 kg na kus.
Pro těžké skleníky (sklo nebo masivní dřevo): Vyžadují mohutnější vruty o délce 800–1200 mm (průměr 68–76 mm) s nosností 400–800 kg.
Typ hlavy: Pro kovové nebo dřevěné základové rámy se používají vruty s patkou typu "U". Pokud má skleník trubkovou konstrukci, volí se kruhové vruty (typ G/M).
2. Role základového rámu (ocelové základny)
Většina skleníků nemá prodloužené profily pro přímé zakopání. Místo toho výrobci (např. Vitavia, Lanit Plast) nabízejí kovovou základnu (ocelový či hliníkový podkladový rám).
Postup: Nejprve se do země zavrtají zemní vruty. Na tyto vruty se do absolutní roviny usadí a pevně přišroubuje základový rám. Skleník se následně montuje a kotví přímo na tuto stabilní základnu. Tím se celá konstrukce zpevní a je chráněna před křížením.
3. Vliv půdy na kotvení skleníku
Pevnost vrutů je zásadně závislá na typu podloží, což je u skleníku, do kterého se opírá vítr, kritické:
Hlinitá a jílovitá půda: Vruty zde drží velmi dobře. Obvykle stačí hloubka 60–80 cm.
Písčitá půda: Písek má nízký třecí odpor a skleník by mohl být větrem vytržen. Zde je nutné použít výrazně delší vruty (100–120 cm).
Kamenitá nebo tvrdá půda: Doporučuje se místo předem prolít vodou, zatlouct a vytáhnout vodicí ocelový kolík, nebo místo předvrtat dlouhým SDS vrtákem.
Bažinatá půda: Zemní vruty zde nelze použít, pro skleník by neposkytly dostatečnou stabilitu.
4. Postup instalace a časté chyby
Zavrtávání, nikoliv zatloukání: Zemní vruty musíte do země plynule zašroubovat (např. pomocí roxoru či montážního kříže prostrčeného oky vrutu). Nikdy je nezatloukejte kladivem, protože tím zničíte závit a narušíte okolní zeminu, kterou má vrut za úkol stlačit a zhutnit.
Postup instalace (klikněte pro zvětšení)
Použití zemního vrutu (klikněte pro zvětšení)
Svislost a rovina: Během šroubování je absolutně nezbytné průběžně kontrolovat svislost vrutu vodováhou. Šikmo zavrtané vruty povedou ke zkřivení základového rámu, což by znemožnilo přesnou montáž polykarbonátu i správné fungování oken a dveří.
VýhodySkleník můžete stavět a plně zatížit okamžitě po instalaci vrutů. Nepotřebujete žádné výkopové práce a pokud budete chtít skleník v budoucnu přesunout, vruty jednoduše vytočíte ze země a použijete na novém místě.
NevýhodyU lehkých ocelových základen kotvených na kratších vrutech může být odolnost proti velmi silným nárazům větru omezená, proto se tento postup hodí spíše do běžných podmínek nebo do mírného závětří.
5) Co pěstovat ve skleníku a ideální kombinace
Skleník vám dává úžasnou výhodu – prodlouží vegetační sezónu o několik měsíců. S prvními výsevy chladnomilné zeleniny (ředkvičky, saláty) můžete začít už brzy na jaře. Jakmile se oteplí, přichází čas na klasickou letní plodovou zeleninu, a na podzim skleník opět využijete pro listovou zeleninu. Můžete tak sklízet čerstvou úrodu téměř po celý rok.
Klíčem k úspěchu ale není jen teplo a zálivka, ale především strategické plánování. Ve skleníku se daří téměř všem druhům zeleniny, ovoce a bylinek, prostor je tu ovšem omezený. Je proto naprosto zásadní vědět, které rostliny se snesou vedle sebe, a které si naopak budou škodit, překážet v růstu nebo si navzájem krást živiny.
ROZDĚLENÍ PODLE SEZÓNY A DRUHU
Klasická letní plodová zelenina: Nejoblíbenějším triem jsou rajčata, okurky a papriky. Skvěle se zde daří také lilkům, melounům, cuketám, dýním a tyčkovým fazolím.
Jarní a podzimní (chladnomilnější) zelenina: Brzy na jaře nebo na podzim můžete vysévat ředkvičky, hlávkový salát, špenát, polníček, kedlubny, mrkev, petržel, cibuli, česnek nebo pórek.
Bylinky: Skleník je ideální pro teplomilné bylinky jako je bazalka, oregano, majoránka, tymián, rozmarýn, šalvěj nebo levandule. Velmi rychle tu vypěstujete i kopr.
Exotické a okrasné rostliny: Pokud máte skleník vytápěný, můžete v něm celoročně pěstovat citrusy, fíky, granátová jablka, ananasy, palmy, orchideje nebo kaktusy.
NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI PĚSTOVÁNÍ
Rajčata a okurky těsně vedle sebe: Ačkoliv se obojí pěstuje ve skleníku nejčastěji, neměly by být pohromadě bez oddělení prostoru. Okurky milují vysokou vlhkost a teplo bez průvanu, zatímco rajčata potřebují nižší vlhkost, sušší vzduch a pravidelný průvan (větrání), jinak snadno chytnou plíseň.
Nevhodné sousedské kombinace zeleniny:
Brambory a rajčata: Nikdy je nesázejte vedle sebe, odebírají si živiny a trpí stejnými škůdci i plísněmi.
Fazole a cibule: Cibule brání tvorbě dusíku v půdě a omezuje růst fazolí.
Špenát a červená řepa: Špenát produkuje kyselinu šťavelovou, což řepě škodí.
Okurky nesnesou blízkost: rajčat, zelí, květáku, brokolice a růžičkové kapusty.
Nevhodné kombinace bylinek: Na jeden záhon nedávejte více než dvě aromatické bylinky, jinak se jejich vůně smíchá a ztratí na účinnosti. Vyloženě se nesnáší například: máta a tymián, šalvěj a bazalka, kopr a fenykl nebo meduňka a bazalka.
Příliš hustá výsadba: Vyhněte se přeplnění skleníku (častá chyba u lilků a paprik). Nedostatek prostoru a špatná cirkulace vzduchu vede ke stresu rostlin a rychlému šíření plísní.
Ignorování střídání plodin (monokultura): Nesázejte rostliny ze stejné čeledi (např. rajčata a papriky) každý rok na stejné místo do stejné půdy. Půda se rychle vyčerpá a hrozí přemnožení chorob a škůdců. Půdu je nutné obměňovat, dezinfikovat nebo střídat pěstované plodiny.
Míchání klimatu: Nekombinujte v jedné sezóně (a v jednom neodděleném prostoru) plodiny s extrémní nároky na teplo s těmi, které naopak preferují chladnější prostředí.
ZÁSADY PRO SPOLEČNÉ PĚSTOVÁNÍ
Ačkoliv mají tyto dvě oblíbené plodiny zcela odlišné nároky na mikroklima, dají se ve společném skleníku s úspěchem pěstovat, pokud jim vytvoříte oddělené zóny. Rajčata vyžadují průvan a sušší vzduch (aby netrpěla plísněmi), zatímco okurky milují vlhko, horko, „těžký“ vzduch a nesnášejí průvan.
1. Zónování podle umístění: Rajčata dejte dopředu. Vysaďte je k hlavnímu vchodu nebo k větracím otvorům do míst, kde vzduch nejvíce proudí. Nevadí jim průvan a nevyžadují tolik světla. Okurky dejte naopak dozadu (nebo doprostřed), kde je teplota nejvyšší, lépe se udržuje stabilní vlhkost a jsou chráněny před průvanem.
2. Fyzické oddělení a neutrální sousedé: Oddělte zóny alespoň pomocí cestičky nebo využitím zvýšených záhonů. Mezi sekci okurek a rajčat můžete vysadit rostliny, které vytvoří přirozený předěl. Skvělou volbou je například salát. Blíže k rajčatům pak můžete vysadit bazalku, zatímco k okurkám se hodí kopr.
3. Odlišný způsob vedení a zálivky: Okurky nenechávejte plazit po zemi, ale veďte je svisle po sítích nebo provázcích. Nebudou ležet na vlhké půdě, lépe dýchají a omezí se riziko plísní. Obě plodiny, ale rajčata obzvlášť, zalévejte opatrně výhradně ke kořenům (ideálně kapkovou závlahou).
Tip: Tímto rozvržením zajistíte, že se teplota a vlhkost rozloží tak, aby u vchodu měly komfort suššího průvanu rajčata, zatímco vzadu si budou ve stabilním vlhku lebedit okurky.
6) Půda a substrát
Příprava půdy a substrátu je naprosto klíčovým krokem pro úspěšnou zahradnickou sezónu, obzvláště při pěstování v chráněných prostorech, jako jsou skleníky. Půda je zde totiž vystavena extrémní zátěži a často i monokulturnímu pěstování (sází se stejné plodiny na stejné místo), což vede k jejímu rychlému vyčerpání, zasolení a k hromadění škůdců i patogenů.
1. Výměna a složení skleníkové půdy
Pravidelná obměna: Aby si půda zachovala svou úrodnost, doporučuje se kompletní nebo částečná výměna vrchní vrstvy půdy (do hloubky cca 15–20 cm) každé 2 až 3 roky, případně alespoň jednou za 5 let.
Ideální složení substrátu: Skleníková půda by měla být nadýchaná, dobře odvodněná a výživná. Osvědčená univerzální směs se skládá z drnové (zahradní) zeminy, humusu, rašeliny a písku v poměru 2:2:1:1.
Role komponentů: Rašelina výborně udržuje vlhkost a tepelně izoluje kořeny. Humus obohacuje půdu o mikrobiální život a živiny, zatímco říční písek zlepšuje propustnost, snižuje kyselost a dodává křemík pro pevnost rostlinných pletiv.
Úprava pH: Pro snížení kyselosti půdy lze přidat vápno, dolomitovou moučku nebo dřevěný popel, naopak pro zvýšení kyselosti pomůže rašelina či kompost.
2. Hloubková dezinfekce půdy
Nejdůležitějším bodem přípravy na sezónu je dezinfekce, kterou je nejlepší provést již na podzim po sklizni, případně velmi brzy na jaře.
Dusíkaté vápno (perlka): Nejpoužívanější pomocník. Spolehlivě likviduje zárodky houbových chorob, semena plevelů, a dokonce i vajíčka a larvy škůdců (včetně slimáků), přičemž půdu obohatí o vápník a dusík.
Správný postup: Aplikuje se v dávce 100–200 g na 1 m² (nebo 0,5 kg na 10 m²). Granule se rozhází na zrytou půdu, zapraví hráběmi do hloubky 15–20 cm a musí se důkladně prolít vodou. Následně se záhon zakryje igelitovou fólií na 4 až 6 týdnů, aby účinné plyny neutekly.
Důležité upozornění: Dezinfekce dusíkatým vápnem se musí provést nejpozději 3 až 4 týdny před jarní výsadbou, jinak by probíhající chemické procesy spálily a zničily nové sazenice.
3. Organické a zelené hnojení
Pokud se vyhýbáte chemické dezinfekci, vynikající přípravou půdy je použití čerstvého hnoje nebo zeleného hnojení.
Koňský nebo kravský hnůj: Na podzim můžete na záhon rozprostřít 5–10 cm silnou vrstvu hnoje a zaryt ji. Hnůj se přes zimu rozkládá, uvolňuje velké množství tepla (které přirozeně ničí škůdce a plevele) a dodává půdě cennou organickou hmotu, která v sezóně lépe váže vodu.
Zelené hnojení: Na podzim lze volné záhony osít plodinami jako je hořčice, jetel, oves, žito nebo svazenka. Tyto rostliny obohatí půdu o dusík a organické látky. Na jaře se vyrostlá zelená hmota jednoduše poseká a zaryje do půdy před výsadbou.
Jarní příprava: Pokud jste nestihli půdu vyživit na podzim, zapracujte do ní brzy na jaře vyzrálý kompost nebo zakoupená organická hnojiva.
7) Větrání skleníku
Správné větrání skleníku je naprosto zásadní pro regulaci teploty a vlhkosti, prevenci plísní a pro úspěšné opylení rostlin. Zde jsou hlavní pravidla a způsoby, jak efektivně větrat:
1. Základní pravidla pro umístění a velikost
Pravidlo 10-15 %: Celková plocha otevíratelných oken by měla tvořit alespoň 10 až 15 % podlahové plochy skleníku.
Komínový efekt: Nejefektivnějším způsobem je využití tzv. komínového efektu. Ten spočívá v kombinaci otevřených střešních oken (kudy uniká horký vzduch přirozeně nahoru) a otevřených dveří nebo bočních oken (kudy dovnitř proudí chladnější vzduch od země).
Křížové větrání: Větrací otvory by měly být ideálně umístěny na protilehlých stranách skleníku, aby mohl čerstvý vzduch skleníkem volně prostupovat a minimalizovaly se tak teplotní rozdíly v různých částech.
Přednost střešním oknům: Horký vzduch se hromadí pod střechou, proto je horní větrání účinnější než pouze boční. Chladný vzduch navíc při klesání ze střechy stihne mírně ohřát a rostliny neutrpí teplotní šok.
2. Způsoby větrání
Manuální větrání: Znamená ruční otevírání oken a dveří. Vyžaduje vaši neustálou přítomnost a sledování počasí. Pokud větráte ručně, nezapomeňte okna vždy pevně zaaretovat, aby nedošlo k jejich rozbití při náhlém poryvu větru (nepoužívejte jen obyčejná dřívka na podepření).
Automatické otvírače: Jsou nejpopulárnějším a velmi praktickým řešením, které funguje zcela bez elektřiny. Využívají píst naplněný olejem nebo parafínem. Jakmile se ve skleníku zvýší teplota (obvykle nad 16-25 °C), kapalina se roztáhne a okno automaticky otevře. Při ochlazení se píst vrátí a okno se zavře.
Nucená (elektrická) ventilace: Vhodná spíše pro větší skleníky. Využívá elektrické odsávací a cirkulační ventilátory napojené na teplotní senzory. Systém sám odvede horký vzduch a zajistí rovnoměrnou cirkulaci.
Důležité u automatických otvíračů: Na zimu je nutné tyto písty odmontovat a uschovat v teple (nad bodem mrazu), jinak by mrazem praskly.
3. Proč je větrání tak důležité?
Prevence přehřátí a spálení: V uzavřeném skleníku na slunci může teplota rychle stoupnout nad 50-60 °C, což vede k okamžitému poškození a uvaření rostlin.
Úprava vlhkosti: Zamezuje kumulaci vlhkosti, která je hlavní příčinou plísní (např. plísně okurkové či šedé) a hniloby.
Přísun CO2 a opylování: Rostliny potřebují k fotosyntéze oxid uhličitý, který jim větrání dodává. Průvan a jemný pohyb rostlin navíc u samosprašných plodin (jako jsou rajčata) pomáhá s opylováním.
Ideální mikroklima: Optimální denní teplota by se měla pohybovat mezi 20-26 °C a noční mezi 15-20 °C. Relativní vlhkost vzduchu by u mladých rostlinek měla být 50-70 %, zatímco ve fázi květu a plodu je lepší ji snížit na 35-50 %, aby se minimalizovalo riziko plísní.
8) Vytápění a udržení tepla ve skleníku
Pokud chcete pěstitelskou sezónu prodloužit do pozdního podzimu, začít brzy na jaře, nebo dokonce pěstovat přes zimu, musíte vyřešit teplotu. Ke správným podmínkám vedou dvě cesty, které je nejlepší zkombinovat: udržení stávajícího tepla a aktivní vytápění.
1. Jak teplo udržet (Pasivní metody zdarma)
Správný materiál skleníku: Nejlepším izolantem je dutinkový polykarbonát (ideálně obloukový tvar). Sklo je tepelný vodič a neizoluje téměř vůbec. Pro extra ochranu můžete skleník zevnitř obalit bublinkovou fólií (vytvoří druhý plášť s izolační vrstvou vzduchu).
Akumulace tepla do vody: Voda má obrovskou tepelnou kapacitu. Umístěte do skleníku sudy nebo barely naplněné vodou a natřete je na černo. Přes den do sebe natáhnou teplo ze slunce a v noci ho budou pomalu sálat zpět do skleníku. Pro vyšší účinek za ně dejte odrazovou (izotermickou) fólii.
Masivní materiály: Teplo umí dobře vstřebávat i kameny, betonová podlaha nebo cihly. Pokud tyto prvky ve skleníku máte, opět pomůže natřít je tmavou barvou, aby pohlcovaly více slunečních paprsků.
2. Biologické vytápění (Teplo z přírody)
Horké záhony: Při rozkladu organické hmoty vzniká teplo. Založte záhon tak, že na dno dáte kravský či koňský hnůj s čerstvým listím či trávou a zasypete 20 cm zeminy. Procesy rozkladu půdu zahřejí a ta může být i o 15 °C teplejší než okolí.
Kompost uvnitř: Samotný kompostující se materiál umístěný přímo ve skleníku sálá teplo do prostoru. Nevýhodou je samozřejmě přítomný zápach rozkladu.
Kompostová pec: Kompost založíte venku vedle skleníku. Jádro kompostu dosahuje 50–70 °C. Do tohoto jádra zavedete trubku (s ventilátorem), kterou budete čistý horký vzduch foukat přímo do skleníku.
3. Aktivní vytápění (Elektřina vs. Plyn)
Elektrické přímotopy: Jednoznačně nejbezpečnější a nejoblíbenější volba. Jsou levné na pořízení, mají termostat pro přesnou regulaci, neprodukují žádné zplodiny ani nadměrnou vlhkost. Pozor ale na spotřebu elektřiny (proto je nutná izolace) a vysoušení vzduchu (stačí přidat misku s vodou pro odpar).
Plynové teplomety: Mají levnější provoz a obrovský výkon. Při hoření dodávají rostlinám potřebný CO2. Mají ale zásadní nevýhody: spotřebovávají kyslík (nutné větrat a pořídit detektor oxidu uhelnatého!), produkují ohromné množství vodní páry (což vede k plísním) a hrozí riziko vznícení.
Levná alternativa (terakotový ohřívač): Pro drobné přitápění při jarních mrazících postačí jednoduchý domácí ohřívač ze dvou keramických květináčů, pod kterými hoří několik obyčejných čajových svíček.
9) Jak neskončit s rezavým skleníkem
Ocelové konstrukce nabízejí obrovskou pevnost a odolnost, ale jejich přirozeným nepřítelem je rez. Rez (na rozdíl od koroze hliníku, která vytváří nepropustný ochranný film) je porézní. Vlhkost se přes ni dostává hlouběji a postupně materiál zcela zničí. Aby se z vašeho skleníku nestala hromada šrotu, dodržujte tyto základní zásady:
1. Jak správně vybrat a chránit konstrukci
Chtějte žárové zinkování: Ocelová konstrukce musí mít antikorozní úpravu. Žárové zinkování (ponoření celých prvků do roztaveného zinku) vytváří mnohem spolehlivější a rovnoměrnější ochrannou vrstvu než levnější galvanické zinkování, u kterého se rez často objevuje na hranách.
Ochrana řezů a otvorů: I pozinkované profily se ve výrobě řežou a vrtají. Tím se zinková ochrana na hranách naruší. Ideální ochranou těchto míst je dodatečné práškové lakování celého rámu (vytvoří pevnou nepropustnou vrstvu i přes řezy). Pokud lak nemáte, ošetřete tyto konce a spoje alespoň zinkovým sprejem.
Alternativa v podobě hliníku: Pokud se chcete rzi vyhnout úplně, zvolte hliník (ideálně eloxovaný). Hliník nerezaví, ale pasivuje. Daní za to je ale vyšší cena a nutnost masivnějších nebo komplikovanějších profilů pro dosažení srovnatelné pevnosti s ocelí.
2. Největší chyby a jak odstranit vzniklou rez
Sirné svíce a chemikálie: Velký pozor na oblíbené sirné svíce k dezinfekci! V kombinaci se vzdušnou vlhkostí vytvoří kyselinu, která se zinkem zreaguje a ochrannou vrstvu doslova sežere. Svíce používejte u oceli pouze tehdy, je-li ve skleníku téměř nulová vlhkost. Zinek narušují i některá agresivní hnojiva.
Mechanické poškození: Při údržbě nebo přidělávání polic buďte opatrní. Každé poškrábání nebo dodatečné provrtání profilu odhalí čistou ocel. Jakýkoliv takový zásah vždy hned přestříkejte zinkovým sprejem.
Jak odstranit vzniklou rez: Pokud už rám začne rezivět (často ve spojích nebo dole u země), nečekejte. Rez očistěte drátěným kartáčem nebo bruskou až na čistý kov. Místo odmastěte (acetonem či benzínem) a nechte uschnout. Následně naneste konvertor rzi (chemicky přemění zbytky rzi na stabilní látku), poté epoxidový nebo zinkový základový nátěr a nakonec barevný lak.
10) Zazimování skleníku
Konec pěstební sezóny neznamená, že můžete za skleníkem jen zabouchnout dveře. Správné zazimování a údržba jsou naprosto klíčové kroky, které zajistí dlouhou životnost konstrukce a úspěšný start do dalšího jara. Následující postup zaručí, že váš skleník zimu přečká bez újmy:
1. Úklid a příprava vnitřního prostoru
Zbytky rostlin a plevel pryč: Všechny odplozené rostliny i s kořeny nekompromisně vytrhejte a zlikvidujte (na kompost nebo spálit). Nenechávejte je přes zimu uvnitř, zbytečně by na nich přezimovaly plísně a škůdci. Pozor i na kvetoucí plevel, který se dokáže vysemenit i v nízkých teplotách.
Zavlažování sněhem: Pokud přes zimu napadne dostatek sněhu, naházejte ho do skleníku na záhony. Pomalé odtávání sněhu zemi skvěle provlhčí a připraví ji na jarní výsadbu. Pokud sníh není, občas záhony mírně prolijte vodou, aby půda úplně nevyschla.
Vymrznutí a větrání: Při opravdu silných mrazech se nebojte nechat skleník otevřený dokořán. Mráz působí jako přírodní dezinfekce a účinně zlikviduje řadu patogenů. I přes zimu ale skleník občas vyvětrejte, abyste snížili nadměrnou vlhkost.
2. Údržba konstrukce a příslušenství
Mytí skleníku: Konstrukci i výplně omyjte zevnitř octovou vodou (neškodí ani polykarbonátu) nebo slabým roztokem hypermanganu, čímž zničíte spóry patogenů. Mytí skleníku zvenku si s klidem nechte až na jaro.
Dotažení a promazání: Desky z polykarbonátu se teplem roztahují a smršťují, což může za sezónu povolit šrouby. Všechny pečlivě dotáhněte. Zároveň zkontrolujte oděrky na rámu a promažte panty a kliky oken i dveří.
Demontáž otvíračů (Zásadní krok): Před příchodem mrazů musíte nutně odmontovat automatické otvírače oken! Jejich písty uschovejte doma v teple nad bodem mrazu. Zmrzlá kapalina by písty nenávratně roztrhla. Schovejte také veškeré zavlažovací hadice a případnou elektroniku.
11) Praktické doplňky
Abyste ze svého skleníku vytěžili maximum, vyplatí se investovat do šikovného vybavení, které vám ušetří práci a udrží stabilní klima pro rostliny:
Automatické otvírače oken: Naprostá nezbytnost pro bezpečné větrání bez vaší stálé přítomnosti.
Teploměry a vlhkoměry: Pro dokonalou kontrolu vnitřního mikroklimatu.
Regály a stolky: Maximální využití vertikálního prostoru.
Novodobý fenomén usnadňující kotvení konstrukcí k zemi - kotevní patky. V tomto článku se podíváme, jaké patky jsou na trhu dostupné a jak vybrat tu správnou pro váš projekt.
Každý, kdo někdy kotvil se setkal s chemickou kotvou. Dalo by se napsat, že když nevíte čím kotvit, dejte tam chemickou kotvu, ta udrží všechno. A svým způsobem je to pravda. Chemickou kotvu využije profesionál i obyčejný český kutil, který staví chatu, dům, pergolu nebo cokoli jiného. Pojďme se na chemickou kotvu podívat blíž.
